Syndrom vyhoření je psychický stav, kdy je člověk dlouhodobě vyčerpaný. Tvoří jej samozřejmě velké množství symptomů, a to emoční, postojové a mezilidsko – vztahové. Člověk se cítí sklíčeně, popudivě, bezmocně, pociťuje nechuť k práci, zapomíná, není soustředěný a nechce pracovat s lidmi. Stejně jako u jiných nemocí je i u tohoto problému důležité mu předcházet, což je mnohem jednodušší než jej složitě léčit.
Syndrom vyhoření ohrožuje většinu profesí, které mají v náplni práce sociální interakci s dalšími lidmi. Velice často se objevuje u lékařů a zdravotního personálu, u pracovníků v sociálních službách a v podobných profesích.

Prevence syndromu vyhoření spočívá především v dobré psychohygieně a v dostatečném odpočinku, neméně důležitá je také motivace ohroženého pro práci.
· Psychohygiena – péče o sama sebe je nejdůležitější částí prevence syndromu vyhoření. Nežijte jenom prací, věnujte se sami sobě, sportujte, pasivně i aktivně odpočívejte, pokud se na to cítíte, najděte si vrbu. Pokud se budete cítit psychicky dobře, pak budete méně ohrožení syndromem vyhoření.
· Motivace – motivace pro práci je velice důležitá. Největším problémem je, pokud člověk dělá svoji práci jenom kvůli penězům nebo protože nemá jinou možnost. Každý z nás má nějaké motivační faktory, jak vnitřní tak vnější a ty tvoří celkovou motivaci. Dělejte tedy práci, kterou máte rádi a nedělejte nic, co dělat nechcete. Ušetříte si spoustu stresu.
· Vztahy na pracovišti – vztahy na pracovišti jsou další důležitou součástí našeho života. S kolegy trávíme podstatnou část dne, a pokud spolu nevycházíme, je pro nás pracovní doba o to těžší. Prostě je pro prevenci syndromu vyhoření základem.

Syndrom vyhoření se léčí poměrně těžce. Rozvinutý syndrom vyhoření musí napravit psycholog, popřípadě psychiatr protože k onemocnění se mohou přidružit třeba deprese, sebevražedné myšlenky či rezignace.